Mediace jako jedna z forem alternativního řešení sporů, jde o důvěrnou formu řešení sporů pomocí nestranného mediátora.

Je levnější, rychlejší a efektivnější, než soudní řízení. Předpokladem však je, že sporné strany projevují zájem řešit svůj spor mediací.

Pakliže sporné strany mají zájem, je jim za profesionálního vedení a účasti mediátora umožněno, aby svůj spor či konflikt řešili aktivně a sami nalezli takové smírné řešení, které jim bude oboustranně nejlépe vyhovovat, a současně aby v nejvyšší možné míře zachovali nebo obnovili dobré vztahy a do budoucna i vzájemnou komunikaci.

Z mediace (narozdíl od soudu) nikdo neodchází jako poražený, všechny strany pomocí vzájemného kompromisu a s pomocí mediátora mohou zvítězit.

Mediátor sporným stranám pomáhá pochopit jejich stávající rozdílné postoje a zájmy do budoucna.

Za účasti mediátora lze mediovat spory v oblastech občanských, sousedských, rodinných, pracovních i intrapersonálních a kolektivních.

Mediace byla implementována do nového občanského zákoníku (NOZ) z důvodu, že v zemích s dlouhodobě fungující demokracií a justicí je forma řešení konfliktů a sporů formou mediace velmi častým a vyhledávaným způsobem řešení sporů. U nás je jen třeba si na tuto formu řešení sporů zvyknout a neřešit konflikt hned podáním žaloby k soudu.

• je schopna se zohledněním stávajících postojů zachovat zájmy každé sporné strany do budoucna
• je rychlá a v porovnání se soudním řízením
• je levná,

přičemž lze pomocí mediace řešit spory od občanských po firemní, personální, i odborové.

Mediace dává sporným stranám (se zohledněním jejich myšlenek a zájmů) možnost najít i takové řešení, které by u soudu nikdy nevzniklo. Pakliže však neodporuje zákonu, je jakkoliv bizarní řešení spornými stranami v budoucnu plněno, poněvadž se samy sporné strany na tomto řešení shodly.

Mediátor je v průběhu sporu nestranný a strany procesem mediace odbornou formou provází. Mediace lze nařídit i soudem v průběhu již probíhajícího soudního řízení. Je to jakási „tlustá čára“ za něčím, co mezi stranami konfliktu bylo, nebo se odehrálo u probíhajícího soudního řízení. Jakoukoliv mediací, tedy i tou, která je nařízena soudem, se nevytváří žádné důkazy, jež by byly v budoucnu u soudu využitelné, sporné strany se tedy nemusí bát být otevřené a mohou se jen věnovat řešení sporu a vyslovením svých stávajících postojů (jak stávající situaci, ve které se nacházejí, cítí) a zájmu do budoucna (čeho by chtěly mediací docílit). Mlčenlivost mediátora je pak ve všech ohledech, co se v průběhu vedení mediace dozvěděl, samozřejmostí.